09:11 09-12-2025

Proč má šedá tolik jmen: marketing barev aut

Kdysi názvy barev aspoň přibližně napovídaly odstín, dnes paleta častěji připomíná výlohu obchodu se svíčkami: Meteor Shower, Wind Chill Pearl, Destroyer Gray, Chalk. Ve skutečnosti jsou to pořád ty samé šedé a bílé, jen prodejní rétorika se přepnula do režimu nálad a pocitů. Není na tom nic tajemného: automobilky neprodávají lak, ale obraz sebe sama. Řeknete „perleťová bílá“ a zní to suše a zapomenutelně; „Wind Chill Pearl“ naopak evokuje chladný lesk, závan svěžesti a nádech prémiovosti. Takový slovník funguje jako minipříběh — snadno si ho představíte a příjemně se vyslovuje.

Nejvíc je to vidět u šedé, masově nejoblíbenější barvy a zároveň té nejtěžší k zromantizování. Obyčejné „metalická šedá“ nezapůsobí na nikoho, a tak se průmysl natahuje po motivech vesmíru a síly. Toyota pojmenovává své odstíny jako sci‑fi artefakty: Meteor Shower, Underground, Lunar Rock, Cement. Některé znějí efektně, jiné vyvolávají polemiku. Lunar Rock roztočí fantazii směrem k chladnému kameni a prachu, kdežto Cement upřímně připomene spíš parkovací dům u nákupního centra než sen. Cíl je ale jasný: vytáhnout známou šedou z utilitární škatulky a vtisknout jí osobnost.

Podobnou cestou jde i Stellantis, jen přidává na útočnosti a slovních hříčkách. Destroyer Gray skvěle zapadá do obrazu výkonných verzí Dodge: odstín umí zesílit pocit kovu a hrozby, i když je auto reálně jen rodinné SUV. A jsou tu i odlehčené trefy jako Bludicrous — už zvukem dává najevo, že nejde o cudnou modř, ale o hlasité prohlášení.

Existuje i opačná taktika, kdy si vás název získá spíš svou bizarností než emocí. Porsche se „Chalk“ — místy známým jako Crayon — trefuje do situace, kdy je drahý příplatek přirovnán k něčemu, co byste si instinktivně oklepali z rukou. Paradoxně právě takové volby ulpí v paměti. Neohrabaný název často přežije ten rozumný a v tom spočívá podstata marketingu: generickou perleťovou šedou snadno zapomenete, zatímco „chalk“ a „destroyer“ se ignorují těžko.